Jsem konečně doma

Nezapomeňte Kecy k věci.cz sledovat také na sociálních sítích!

Včera dopoledne mě konečně pustili z nemocnice a zdá se, že se operace celkem i podařila. Přesto mi to nedá a neochudím vás o dojmy z mého pobytu v kladenské nemocnici a vezmu to pěkně od začátku, kdy jsem nastoupil, až po propuštění ;-).

Vše začalo 28.6.2012, když jsem se měl hlásit v 8:00 na příjmu v bloku C1. Bál jsem se, abych tam nedorazil pozdě a někdo neměl nějaké řeči kvůli tomu, tak jsem tam byl již raději v 7:45. Po příchodu jsem zjistil, že jsem rozhodně nemusel nikam spěchat, jelikož přede mnou tam bylo odhadem dalších deset lidí též na tu osmou hodinu :-).

Kdybych zaspal a přišel třeba na půl desátou, rozhodně by se nic nestalo, jelikož ten příjem šel tak rychle, že jsem byl přijat a dostal se na pokoj až kolem půl jedenácté! Při příjmu, když jsem položil dotaz na nadstandard, tak mi bylo řečeno, že ten je zamluven na další tři měsíce dopředu a že pomalu nemají ani klasická lůžka :-)!

A ještě taková malá zajímavost, i když byl příjem v nové části nemocnice, oddělení s pokoji bylo ve staré části a podle toho to i vypadalo, děs, běs a hrůza ;-). Ve 12:00 mě čekala první nemocniční mňamka  v podobě rádoby bramborové kaše s kouskem uzeného. Kaše měla vybledlou barvu a zmiňované uzené bylo bůhví co. Raději jsem to nejedl vůbec, nehodlal jsem absolvovat během svého pobytu návštěvu wc (to jen v krajním a nezbytném případě :-D).

Celé zbylé odpoledne a vlastně celý můj první den jsem strávil na chodbě, kde byl koutek s mikro tv a stoly se židlemi, kde jsem si četl (za dva dny jsem toho přečetl více jak za deset let ;-)), jelikož jsem se nechtěl moc zdržovat na pokoji a ležet tam. Bylo tam nesnesitelné vedro a vzduch, že by z toho jeden padl a navíc tam bylo jako všude plné obsazení šesti pacientů.

Cca kolem 15:00 dorazil na oddělení anesteziolog, který každému kdo čekal na operaci řekl varianty případného umrtvení či uspání. Když došla řada na mě, tak i přesto, že od začátku mi bylo řečeno, že musím být uspán, on mi navrhl pouze umrtvení levé ruky, což mě překvapilo a okamžitě jsem s touto variantou souhlasil, jelikož by se to rovnalo i dřívějšímu propuštění. On si to tedy zaškrtl v papírech a já to podepsal.

Kolem 18:00 došlo na večeři, ke které bylo rizoto. To se celkem dalo i jíst a tak toto jsem snědl celé. Večer byl fotbal (Itálie – Německo) v tv, tak nás koukalo více. Po fotbale přišla za mnou sestra s dvěma prášky (Diazepamy) prý na uklidnění a abych se na druhý den, kdy mě čekala operace dobře vyspal. Nějak to nepomohlo, jelikož jsem svou první noc doslova probděl a zaboha nemohl usnout.

Ráno se mě snídaně netýkala (ani mi to teda moc nevadilo :-)), jelikož od půlnoci jsem nesměl jíst, pít a ani kouřit. Po snídani byla vizita, která se mě moc netýkala. Po ní přišla sestra, zavázala mi obě nohy fáči kvůli embólii před operací a když jí říkám, že mám mít jen umrtvenou ruku, tak že je to prý běžný postup. Mě se to samozřejmě moc nezdálo, ale budiž, člověk se musí podřídit. Navíc jsem vyfasoval další várku 2 Diazepamů na uklidnění.

Ty další dva, jakoby se spojili s těmi předešlými z noci a já byl během chvilky naprosto mimo hru. Násilím mě potom museli budit před operací. Takový bolehlav jsem neměl ani po mém nejhorším alkoholovém opojení :-D. Zhruba v půl jedné mě tedy vezli na operaci, kde jsem byl jejich klientem číslo 18 z celkového počtu 27, který ten den odoperovali.

Po přelezení na operační stůl mě napojili na všelijaké přístroje, zavedli mi kanylu do pravé ruky a flákli mi infuzi, potom nějaký další oblbovák, nasadili kyslíkovou masku a řekli, tak dobrou noc a já jim ještě odpověděl, že děkuji a bylo vymalováno. Probral jsem se cca kolem čtvrté hodiny odpoledne na dospávacím pokoji. Ruku jsem měl zasádrovanou do polohy L a sádru mám kousek nad loket. Poté mě vzali ještě na rentgen operované ruky a převezli zpět na pokoj.

Do večeře, která byla v 18:00 jsem byl ještě takový všelijaký, přesto jsem stihl už i kouřit. Večeře opět nezklamala a proto jsem nejedl. Bylo něco jako krupicová kaše s ovesnými vločkami a kompot (tři kousky meruněk v nálevu). Snědl jsem pouze ty tři meruňky bez nálezu a šel se povalovat na pokoj, jelikož jsem nevěděl, kam a jak si dát tu operovanou ruku, abych snížil tlak do ní. Občas jsem se prošel po oddělení (oddělení bylo ve druhém patře) a zavítal i po schodech dolů na cigaretu.

Defakto jsem již jen čekal na druhý den, až bude vizita a pustí mě, tak jsem to potřeboval nějak vydržet a zabavit se. Jenže čas utíkal velice pomalu. V deset večer jsem dostal ještě tři prášky, z toho dva kvůli otoku a jeden na zředění krve. Navíc ještě antibiotika přes kanylu do žíly. V pět ráno se antibiotika do žíly opakovali a mě se podařilo překecat sestru, aby mi vyndala tu kanylu již z ruky. Původně jsem jí tam měl mít až do vizity, která byla cca mezi 8 až 9 hodinou.

V půl sedmé se opakovalo podávání tří prášků, které byli naprosto stejné jako ty večer a v sedm byla snídaně. Snídaně se skládala z 1 rohlíku, 2 plátky chleba, 1 mini flóra light, 1 pacholík (něco jako je bobík či lipánek, jen si už nepamatuji ten název, jelikož jsem ho viděl poprvé až v té nemocnici :-)) a 1 hrnek s něčím, co bylo buď hnusné kakao a nebo bílá káva z melty. Nedokázal jsem to identifikovat a i po použití (zásadně nesladím doma nic) jednoho cukru, co byl ještě na tácu to bylo pro mě nepoživatelné. Tak jsem snědl pouze suchý rohlík a pacholíka (měl být vanilkový, přesto mi to spíše přišlo jako s příchutí vaječného koňaku, ale prošlý nebyl, to jsem kontroloval :-)).

Čekání na vizitu bylo po snídani nekonečné (v sobotu a v neděli chodí pouze jeden doktor na tři oddělení!) a když jsem se dočkal konečně, tak jsem byl jako pátý v pořadí ze šesti. Než doktor dodělal vizitu šestého pacienta, tak jsem byl již převlečen, zabalen a to i přesto, že jsem měl na vše jen jednu ruku :-). Pak už jsem pouze čekal na chodbě na propouštěcí papíry, které byli do cca 20 minut vypsané. Oddělení jsem opouštěl jako první ze všech.

Za ten luxus nemocniční, tím myslím hlavně stravu a lůžko, ze kterého mě šíleně bolí krční páteř a celá záda musím do 8.7.2012 zaplatit 200 Kč ;-). Na perzonál si nemohu stěžovat ani trochu. Další věc, které jsem si všiml během svého pobytu je, že skoro celý perzonál kladenské nemocnice s oblibou používá různé vtípky ohledně Ratha :-D. Já osobně jsem zvědav, zda ty rozkopané části nemocnice dají ještě vůbec někdy dohromady.

Líbil se vám tento článek? Tak ho neváhejte šířit dál!

Podobné články, které by vás mohli též zaujmout:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *